Nejčastěji užívané veterinární diety u psů a koček
O tom, co jsou to veterinární diety a kdy se užívají, jsem již psala. Dnes bych vám ráda alespoň trochu představila nejčastější onemocnění psů a koček, při jejichž terapii hrají tyto diety důležitou roli. Všechny veterinární diety by měly být zvířeti podávány až po konzultaci s veterinárním lékařem.
Ledvinové veterinární diety
Mezi nejčastěji užívané veterinární, popř. klinické, diety patří renální diety. Tyto diety jsou kompletním dietním krmivem pro psy, u nichž podporují funkci ledvin v případě chronické nebo akutní ledvinové nedostatečnosti, a to díky nízkému obsahu fosforu a vysoce kvalitních proteinů.
Obsahují bílkoviny, jejichž vysoká kvalita a snížený obsah redukují hromadění toxických produktů bílkovin při zachování potřebných nároků na jejich množství. Dále obsahují zvýšený obsah nebílkovinných kalorií, které zajišťují dostatek energie a předchází katabolismu bílkovin. Snížený obsah fosforu a snížený obsah sodíku zpomaluje progresi onemocnění ledvin. Dieta má zvýšenou pufrovací schopnost, to znamená, že pomáhá snižovat vzniklou metabolickou acidózu a šetří zátěž svalů. Dále krmivo obsahuje zvýšený obsah rozpustné vlákniny, která snižuje zpětné vstřebávání amoniaku ve střevě a snižuje urémii. A v neposlední řadě krmivo obsahuje zvýšený obsah komplexu vitamínu B, a tak nahrazuje jejich zvýšené ztráty v důsledku nadměrného močení. Pokud je ledvinová dieta podávána v časném stadiu onemocnění, redukuje progresi onemocnění. Příklady diet: Royal Canin VD Renal, Hill‘s Canine K/D, aj.
Akutní renální selhání
Akutní renální selhání je stav, kdy dochází v průběhu několika dní k rychlému poklesu funkce ledvin a postižená zvířata vykazují výrazné klinické příznaky akutního onemocnění. Těmito příznaky jsou náhlý vznik výrazné deprese, zvracení, nechutenství, polydipsie (nadměrné pití), oligurie (zvíře nemočí), mohou být pozorovány i křeče. U akutního selhání je zřejmá dehydratace pacienta, ale kvalita srsti ani hmotnost zvířete nebývá narušena, jako je tomu u chronického selhání. Příčiny selhání ledvin jsou široké. Selhání ledvin může být způsobeno infekcí, šokem, masivním krvácením, obstrukcí cév, obstrukcí ureterů anebo močové trubice, léky, nefrotoxiny (např. etylenglykol z nemrznoucí směsi do automobilů), neoplazií a jinak.
Chronické renální selhán (CRF)
Chronické renální selhání je nejběžnějším onemocněním ledvin psů a koček. Může se vyvinout z akutního selhání, může být i vrozené. Dalšími příčinami jsou chronická obstrukce odtoku moči, infekce anebo jiné postiženi tkáně ledvin, a s tím spojená ztráta funkčnosti ledviny.
Příznaky, které můžeme pozorovat na zvířeti trpícím chronickým selháním ledvin je PU/PD (nadměrné pití a nadměrné močení), zhoršená kvalita srsti, nechutenství a následná ztráta hmotnosti, zvracení, anemické sliznice, křeče, změny na očích a jiné. Tyto symptomy jsou následkem narušení vnitřního prostředí organismu a vzniku tzv. uremického syndromu (viz výše popsané symptomy). Akumulace metabolitů bílkovin potravy způsobuje mnohé z příznaků uremického syndromu. Objem moči může výrazně snížit dieta s nízkým obsahem sodíku a proteinů, která snižuje množství solutů, které je třeba vyloučit.
Veterinární diety při močových kamenech (urolitiáze)
Časté onemocnění koček, ale i psů je urolitiáza. Jde o vznik urolitů různého typu (struvit, kalcium-oxalát, urát, cystin), které při nahromadění či ucpání vývodů z ledvin, močového měchýře a močové trubice způsobují problémy, které často vyžadují chirurgický zásah. U psů je urolitiáza často spojena s infekcí močového traktu. Klinicky na zvířeti můžeme pozorovat nutkání močit, močení mimo toaletu, močení malých porcí moče, krev v moči.
V případě, že urolity ucpou močovou trubici a moč neodchází z organismu, jde o akutní stav! Zvíře přestává močit a vyvíjí se stav azotémie, který způsobuje zvracení, depresi zvířete, slabost až kóma. Do 24-72 hodin dochází u pacienta, pokud mu není poskytnuta odborná pomoc, k srdeční zástavě a smrti.
Při nálezu struvitových krystalů v močovém systému je vhodné krmit psa speciální dietou, která napomáhá k rozpuštění urolitů a následné prevenci jejich vzniku. Tato dieta snižuje pH moči a způsobuje produkci kyselé moči, v které se struvity netvoří. U kalcium-oxalátových krystalů jde o prevenci tvorby.
Dietu je nutné vždy nasadit až po důkladném vyšetření moči a určení typu urolitů na veterinárním pracovišti. Příklady veterinárních diet: Hill´s Canine C/D, Trovet urinary ASD, Royal Canin VD urinary aj.
Gastrointestinální klinické diety
Tyto diety jsou využívány při dietních pochybeních a při zánětu žaludku, střev (akutní a chronický průjem, zvracení), při problémech se slinivkou břišní, po volvulu a dilataci žaludku a jiných chirurgických zásazích na gastrointestinálním traktu. Jsou vysoce stravitelné, obsahují prebiotika a jsou chutné. Jako většina klinických diet jsou k dostání v suchém stavu jako granule nebo jako konzervy. Například Eukanuba VD intestinal, Hill´s I/D.
Hypoalergenní klinické diety (potravinová intolerance, alergie na krmivo)
Váš čtyřnohý miláček může mít vysoce citlivé zažívání, to znamená, že mu některé složky krmiva mohou způsobovat průjem a jiné zažívací potíže. Často psi špatně snáší obiloviny v granulích, ale mohou to být i jiné složky jako například lepek, kuřecí maso a jiné. Někteří jedinci mají alergii na syrové maso. Často bývá komplikované přijít na to, která složka krmiva způsobuje intoleranci.
Alergie na krmivo je pruritická (svědivá), nesezónní dermatitida, pravděpodobně vyvolaná alergickou reakcí na složku přijímané potravy. Primárními klinickými projevy jsou svědění, kopřivka, zčervenání nebo papulární dermatitida. V důsledku škrábání, olizování a vykusování svědivých míst dochází k dalším změnám na kůži (vypadání srsti, hyperpigmentace, krusty, infekce malasseziemi a jiné). Léze se mohou objevit kdekoli na těle, mohou být i celotělové. Častěji se vyskytují na uších, břiše, tlapkách, v podpaží. Současná gastroenteritida provází jen 10-15% případů, častější je u koček.
Diagnostika přecitlivělosti na krmivo je dosti složitá, v současné době je jako průkazná metoda krmení tzv. restrikční hypoalergenní dietou a následná expozice předpokládaným složkám vyvolávající alergii.