Endoparazité domácích mazlíčků
Tento článek pojednává o tzv. endoparazitech, tj. parazitech, kteří k životu potřebují vnitřní prostředí nějakého živého organismu. Vedle nich se běžně vyskytují ještě ektoparazité, vnější parazité, kteří napadají zvíře či člověka. Mezi ektoparazity patří například blecha, všenka nebo klíště. Ty jsme schopni často vidět pouhým okem. Jsou ale i takoví, např svrab, demodex, které pouhým okem nespatříme.
Zpátky ale k tzv. endoparazitům. Endoparazitů je mnoho druhů. Záleží na podnebném pásu a klimatu, ale také na hostitelích a přenašečích. Pojďme si něco říct o těch, se kterými se můžeme běžně setkat v ČR.
Štěňata a koťata se běžně rodí se škrkavkami (Toxocara canis, Toxocara cati). Štěnata se mohou nakazit od matky již v děloze, případně po porodu, při sání mateřského mléka. Kočky se škrkavkou nakazí pouze z mateřského mléka. Jak dospělý jedinec, tak i březí fena či kočka, se nakazí pozřením vajíčka škrkavky z prostředí.
Z tohoto vyplývá, že správně by se měly feny i kočky odčervovat 1x před krytím a dále po pak společně s potomky třetí týden po porodu. Štěňata a koťata by měla být po porodu odčervena minimálně 3x a to v intervalech tří týdnů.
Pokud se jedná o dospělého psa či kočku, žijící pouze v domácnosti, měli by se tito odčervovat minimálně 1x za rok. Když doma máte ale tzv. outdoor kočku, žijící a lovící venku, měli byste na odčervování myslet ideálně 1x za 3 měsíce.
Může se stát, že nalezneme dospělé jedince škrkavek v trusu, nebo že je zvíře vyzvrací. Potom je na místě nechat zvíře odčervit minimálně 3x v intervalech 14-20 dní.
Co se nám může dostat pod kůži
Jedná se o parazita měchovce (Ancylostoma caninum a Ancylostoma tubaeformae). K infekci dochází pozřením larvy, které se nachází v půdě či trávě. Kočka se může nakazit i pozřením infikovaného hlodavce. Tento parazit napadá i člověka a to přímým kontaktem s kontaminovanou půdou.
Tasemnice psí
Jestliže nalezneme na psovi nebo kočce blechu, ať už jednu, nebo celé pokolení, měli bychom při odblešení zvíře také rovnou odčervit. Blecha je totiž mezihostitelem tasemnice psí (Dipylidium caninum). To v praxi znamená, že když náš pes nebo kočka pak při čištění své srsti pozře infikovanou blechu, začne se v jeho těle vyvíjet dospělá tasemnice.
Další tasemnicí je Taenia Taeniformis. Touto tasemnicí se může pes i kočka nakazit, ulovíl-li a sní infikovaného hlodavce, který pozřel vajíčka tasemnice z prostředí. Stejným způsobem, jako výše popsaným, se můžou naši čtyřnozí miláčci nakazit i posledním důležitým endoparazitem měchožilem (Echinococcus multilocularis).
Vývojový cyklus tohoto parazita je složitější než u předchozích parazitů a pro člověka může být velmi nebezpečný. I člověk se může nakazit vajíčky z prostředí, které tam vyloučí trusem pes či kočka. Nákaza člověka se pak označuje jako alveolární echinokokóza.
Nepodceňujme proto odčervování našich mazlíků.