Chovají extroverti psy a introverti kočky?
Výzkum potvrzuje odlišnosti
Schválně, možná tomu nebudete věřit, ale chovatelé psů a koček mají některé odlišné vlastnosti. Tvrdí to americký profesor psychologie jménem Denis Guastello, který působí na univerzitě ve Wisconsinu. Zabýval se rozsáhlou studií, ve které zkoumal vlastnosti chovatelů psů a koček a s výsledky své výzkumu se před časem také pochlubil veřejnosti. Ve své práci některé vlastnosti přisoudil psím páníčkům, jiné zase kočičím. Jak se tedy obě kategorie liší? Posuďte sami…
Hafík jako sbližovací prvek
Kamarádské, otevřené osobnosti s významnými extrovertními rysy, vstřícní lidé, tak psycholog charakterizuje psí páníčky. Také jsou podle Guastella velmi disciplinovaní, není pro ně problém dodržovat pravidla, vytvořit si v životě potřebný řád. Má pravdu? Pravděpodobně ano. Pejskaři se v parcích často setkávají, pes bývá mezi nimi námětem k hovoru, k seznámení. Sdělují si zkušenosti s chovem, popovídají si o tom, co je nového. Pes je pro ně spojujícím článkem, spojuje a sbližuje i lidi, kteří se vidí poprvé v životě a vůbec se neznají. Jsou tedy velice kamarádští. Otevřeně se baví o různých věcech, jsou nakloněni setkávání, rozhovoru, sdílení. Začnou u psů a časem se dostanou k mnoha dalším tématům, která hýbou společností. Takže extroverti, kterým mezilidské kontakty nedělají potíže, sahají více ke psům. Pes funguje jako sbližovací prvek k navazování nových vztahů.
Pěstují si zodpovědnost, pravidelnost
Určitě je pravda i to, že chovatelé psů snáze v životě budují řád, jsou otevření k pravidelnosti. Musí totiž svého psa pravidelně venčit. Proto si musí všechno pečlivě promyslet, uspořádat, zorganizovat. Jsou zodpovědní, nesmí na psí vycházku zapomenout, protože by jejich hafík trpěl. Jejich rodina potřebuje fungovat jako kvalitní sehraná jednotka. Vždycky se musí najít někdo, kdo psa vyvenčí. Chovají se rozumně, nemyslí jenom na sebe. Nemohou praktikovat bohémský styl, vždy musí myslet i na ostatní včetně psa. Proto si ve svém životě pěstují pravidelný řád i patřičnou porci zodpovědnosti.
Nezávislé zvíře, nezávislý páníček
Chovatelé koček jsou trochu jiní, tedy přinejmenším podle názoru psychologa Guastella. Nachází se prý mezi nimi mnohem větší počet introvertů, než mezi chovateli psů. Bývají nezávislými osobnostmi schopnými existovat i bez významných, silných a těsných sociálních vazeb. Proč? Charakter vztahu člověk-zvíře je odvozen od povahy zvířete, které chovají, tedy kočky. Co to znamená? Kočka je nezávislé zvíře. Je velice přítulná a mazlivá, ale projevování náklonnosti se od psa hodně liší. Zatímco pes jásá z příchodu páníčka kdykoliv a chce se mazlit, kočka je natolik sebevědomá, že se přijde pomazlit jenom tehdy, když sama chce. Je dostatečně svéhlavá na to, aby se nechala k něčemu nutit. Když nechce, tak prostě nechce. Nenechá se svázat pravidly, že něco musí, že bude páníčka poslouchat na povel. To ani náhodou.
Samotářská kočka i páníček
Kočka je hravý, kreativní tvor. Vyrazí ven, kdy sama bude chtít a zrovna tak se i vrátí. Dá se tedy říci, že kočky povahově ladí s introverty. Kočka je v podstatě samotář. S další kočkou se popere, nebude s ní kamarádit. Pro chovatele koček je smysl jejich konání důležitější, než samotná řád. A kočky také nemají přesný řád. Chtějí-li se toulat, toulají se. Introvert to má stejně. Když se mu společenské setkání nelíbí, nemá na něj chuť, nic na světě ho nedonutí změnit názor a jít na něj. Proto vzniká mezi ním a kočkou porozumění. Zároveň jsou introverti bohémštější. Příčí se jim přesný řád spojený s venčením psů. Kočka po nich naštěstí nic podobného nechce. Jednoduše ji vypustí ven a ona se vrátí – ovšem tehdy, až po tom sama zatouží.
Helena Stejskalová